Peschici - bělostná tiára na skále nad mořem

Itálie, region Apulie, poloostrov Gargano, provincie Foggia

Peschici je považováno za nejmalebnější městečko v Apulii. Když se k němu blížíte ze severu po pobřežní komunikaci, spatříte je už z dálky. Uhnízděno na vysoké skále nad mořem svítí v celé své délce jako alabastrový diadém.  Z uliček starého města dýchá antika, orient i středověk.

Na rozdíl od většiny jihoitalských měst nepochází název ze starořečtiny. Peschici v doslovném překladu znamená "Čistý písek" a nazvali jej tak Jihoslované, kteří na mořském útesu založili město.  Na přelomu 10. a 11.století ovládali Gargano a nedaleké ostrovy Tremiti. Nahoře na skále vybudovali pevnost a s ní opevnili i malou rybářskou osadu. Opatření bylo kvůli Saracénům. Ti od 8. století neúnavně otravovali po celém jihoitalském pobřeží. Místním proti nim většinou pomáhali Byzantinci, proto je Peschici výjimkou. A nutno podotknout, že komunita slovanských vojáků měla s místními rybáři a jejich rodinami velmi dobré vztahy. Dle dochovaných záznamů vyhovoval zavedený společný sociální systém všem. Opevnění na skále se postupně rozšiřovalo, až získalo podobu města. Pohádkově krásného města! 

V dalších stoletích vznikla v Peschici normanská tvrz, ze které se později stalo hradní sídlo. Na architektuře staveb je patrný řecký až orientální styl, protože ve starověku bylo pobřeží Apeninského poloostrova kolonizováno řeckými obchodními osadami.  Procházíte starobylými uličkami vysoko nad mořem a připadáte si jako v Santorini.

Ve středověku začali po Saracénech napadat pobřeží pro změnu turečtí Osmané a tak tu přibylo nespočet mohutných obranných věží. Ty starší, vybudovány proti bojovným Arabům, se nazývají Saracénské, ty mladší Aragonské - kvůli tehdejší španělské nadvládě v jižní Itálii. U Peschici se dochovaly dvě: Torre Monte Pucci na severu na skalním ostrohu nad mořem hned u silnice. Určitě se u ní zastavte, pokud někdy pojedete z Rodi Garganica či San Menaia do Peschici. Je to kouzelné místo v divoké přírodě s překrásnými vyhlídkami. Druhá obranná věž stojí na jižní straně od města směrem na Vieste.

Architektonickou perlou gargánského pobřeží jsou dřevěné rybářské konstrukce zvané "trabucchi". Jedna z největších a nejzachovalejších se nachází právě u Peschici pod věží Torre Monte Pucci. Na silnici je parkoviště, k trabuccho musíte sejít dolů k moři po pěšině. Je z něj příjemná stylová restaurace na rybí speciality.

Nahoru do starého města se silnici zužuje a stáčí do serpentin. Ve skalách kolem je spousta jeskyní, dnes přebudovaných na sklepy a cantiny. Ale ještě na začátku minulého století se v nich bydlelo. Zaparkovat můžete buďto v zatáčkách pod hradem, pokud je místo, nebo objet centrum k hřbitovu, kde je veřejné parkoviště. Do historického centra vstupujete impozantní hradní bránou. Charakter úzkých uliček se zděnými průchody má svůj praktický původ a účel.

Obvykle se tak italská městečka stavěla kvůli horkému počasí, aby si domy navzájem co nejvíce stínily. Peschici díky své poloze, kdy doslova trčí nad mořem, je v zimním období vystaveno studeným mořským větrům, chladu a vlhku o něco víc a vysoké zdi těsně u sebe chrání před větrem. Dlouhá staletí bylo město napadáno piráty a dobyvateli z moře. Úzké uličky brzdily vpád nájezdníků k hradu a obyvatelé získali čas na úkryt i přípravu na obranu. Všechny uličky vedou na konec útesu. Po kamenných schodech můžete sejít přímo z centra do přístavu i na pláž.

V létě je atmosféra jihoitalského Peschici neopakovatelná. Málokdo se tu necítí jako doma hned po příjezdu. Uličky kypí životem a radostí ze života. Všude kavárničky, bary, restaurace, trattorie, pouliční prodejci ovoce, ryb, koření a ve vzduchu plno lákavých vůní. Milí, usměvaví obyvatelé, po večerech se hraje u stolků na kytaru nebo na mandolinu a zpívá.

Můžu jen doporučit návštěvu hradu Castello del Recinto Baronale (otevřeno vždy večer), místní kostelík svatého Eliáše, avšak největší historickou památkou je vlastně celé Peschici, jeho uličky, domy, obchůdky, vůně a atmosféra. V jedné uličce se nachází impozantní historická stavba, stará přes 600 let: Palazzo della Torre. Rodokmen jednoho z nejstarších šlechtických rodů na Apeninském poloostrově sahá až k početnému potomstvu Karla Velikého. Po prohrané bitvě s rodem Visconti v Miláně se Torriané usadili na Garganu. Vysoká vstupní brána šlechtické rezidence z r. 1400 je zakončena klenutým obloukem. Nad ním je připevněn rodový erb a na dveřích nechybí středověké klepadlo se zdobeným držadlem. Současné návštěvy však používají elektronický intercom zabudovaný do zdi. Měla jsem tu čest být hostem ve starém elegantním sídle několikrát a vždy to byl nezapomenutelný zážitek. Současná majitelka, paní hraběnka Grazia Marino della Torre, udržuje budovu v původní starobylé atmosféře. Její syn Domenico Martucci della Torre nyní žije v Praze, kdy tímto jej srdečně zdravím s tím, že se mi po Garganu, Peschici a všech přátelích už docela stýská ))