Matera - archaická perla jihoitalské Lukánie
Itálie, region Basilicata (Lucania), provincie Matera, rokle Gravina burrone
Ve vzdálené zapadlé Basilicatě na dalekém italském jihu najdete unikátní architektonický skvost: Materu. Rozkládá se v hlubokém a strmém kaňonu řeky Graviny. Nejstarší část města - Sassi di Matera (Kameny Matery) představuje komplex prehistorických skalních obydlí. A co je na nich tak zvláštního kromě množství? Úplná maličkost: jsou obydleny nepřetržitě celých devět tisíc let! Něco podobného známe pouze u zaniklých sumerských měst. V Mateře je dochován dodnes funkční pravěký kanalizační systém, který zajišťoval zásoby vody i odtok splašků. Svahy rokle byly osídleny už ve starší době kamenné. Později, v době bronzové a železné vybudovali lidé v sopečném tufu pomocí kovových nástrojů důmyslný systém kanálků a kanálů, podzemní zásobárny vody a další obytné prostory. Z vytěženého tufu stavěli zdi a dlažbu. Tento prastarý urbanismus byl natolik životaschopný, že fungoval bez problémů od pravěku až do 18 století!
Jak vzniklo město? Někdy ve starověku propojením staršího archaického města jeskyní s novější částí, kde se usadilo pár řeckých obchodníků. Říká se jim Sasso Caveoso (starší) a Sasso Barisano (novější). Obě se rozkládají na dvou skalnatých obloucích, které spojuje velký skalnatý ostroh. Z výšky tak Matera připomíná tvar letícího ptáka. Původ současného jména je nejasný. Pravděpodobně pochází z řecko-jónského termínu matera = matka.
Zatímco Starořekové nechali tajemnou a bohatě zalesněnou oblast vcelku na pokoji, Římané si v Mateře založili castrum a celou oblast (+ celý italský jih) drasticky odlesnili. Následovalo vyschnutí řek a vypuknutí malárie. Důsledky byly katastrofální, protože malárie tu řádila celých dalších dva tisíce let. Po odchodu Římanů obsadili Materu Langobardé a v raném středověku se odlehlé jeskyně na obou svazích celé rokle staly meditačním rájem benediktinů a řeckých ortodoxních mnichů. V 17.století byla Matera předána do správy šlechtického rodu Orsini. Město prosperovalo, rozkvetlo a v r. 1663 se stalo hlavním městem Basilicaty. Lidé (včetně imigrantů z Balkánu) do něj proudili ze všech světových stran, což město brzy přestalo zvládat. Usazovali se v každém možném koutě, i v nejstarších jeskyních, které nějakou dobu již sloužily jako chlévy. v nejstarší části města tak vznikl nejbizardnější slum v jižní Itálii (také nejodpudivější) a v té samé podobě setrval až do 50. let minulého století.
Otřesný obraz bídy, špíny, krve, malárie a dalších hrůz vykreslil velmi sugestivně turínský spisovatel, lékař a malíř Carlo Levi ve světoznámé novele Kristus se zastavil v Eboli. Levi byl do vyhnanství v Basilicatě poslán Mussolliniho režimem. Kniha se stala trhákem přes noc a vyvolala pobouření i daleko za hranicemi Itálie. Teprve rozsáhlá mezinárodní ostuda přiměla italskou vládu a úřady k akci. Na konci 50. let bylo z jeskyní násilím vystěhováno přes 15 tisíc obyvatel, dostali náhradní byty na materském předměstí. Z nejstarší části Sasso Caveoso se na krátkou dobu stalo město duchů a z Graviny rokle přízraků. Málokdo se sem odvážil a desítky pověstí o zvláštních zjeveních a úkazech se tu vyprávějí dodnes. Pak začala rozsáhlá a postupná rekonstrukce, která trvá dodnes.
A současná Matera? Pro svou až hmatatelnou archaičnost láká filmaře. Právě tady, v Sasso Caveoso bylo natočeno množství historických snímků s biblickou tematikou. Nejznámější z nich je Umučení Krista od Mela Gibsona. Malá rada: pokud do Matery zavítáte, tuto informaci si nechte pro sebe. Hollywoodští predátoři prý po sobě zanechali takový svinčík a škodu, že jim tu dodnes nemohou přijít na jméno.
Současný pohled na Materu je víc než úchvatný. Je to živý Betlém, neskutečný svět spojující historické éry od pravěku až po současnost. Matera je neuvěřitelně fotogenická, za každého počasí a v každém ročním období. Fascinuje, překvapuje, šokuje a je nemožné naplno se nasytit její atmosféry. Kdyby nebyla tak vzdálená a odlehlá, patrně by dosáhla věhlasu nejnavštěvovanějších evropských metropolí.