Alberobello - městečko skřítků

Itálie, region Apulie, poloostrov Salento, provincie Bari

Daleko na italském jihu poloostrova Salento, na dvou návrších, v kraji olivovníků, mandloní a třešní se rozkládá městečko jako z pohádky: Alberobello. Na východním kopci je tradiční jihoitalské město, na západním stojí živý skanzen - staré Alberobello: malé kamenné domečky s kuželovitými střechami, nalepené na sebe jako včelí úly. Říká se jim trulli a dodnes se v nich bydlí! Maličká, oslnivě bílá stavení s kamennými střechami, které zdobí malá cimbuří zdobená astrologickými a kosmologickými symboly.

Domečky se stavěly "nasucho" kladením kamenů na sebe ve dvou vrstvách. Mezi ně se pokládal štěrk a písek (geniální termický izolátor - v létě chladno, v zimě nepropouští vlhko). Podobná architektura není archeologům neznámá, vzpomeňme si na nuraghy na Sardinii, kultovní kamenné stavby v Turecku nebo na Krétě, objevují se i na Středním Východě. Název trulli pochází ze starořeckého trullos = kupole. Všude jinde se jedná o starověké stavby megalitických a starších kultur, které se nachází ojediněle. Proč vznikly ve středověku v jižní Itálii a proč je z nich celé město? Důvod je až neuvěřitelně pragmatický: vysoké daně :)))

V 16. století byla jižní Itálie pod nadvládou aragonských Španělů a údolí Valle d´Itria, kde se Alberobello nachází, pod územní správou hrabat z Conversana. Španělská nadvláda se vyznačovala krutým feudálním útiskem, bídou, vzpourami, rebeliemi a občanskými válkami. Španělský vícekrál vybíral daně ze všeho možného a vymyslel si také daň ze zakládání osad, která byla zlegalizována v právní normě tehdejšího Neapolského království, tzv. Prammatica de baronibus. V úrodném údolí Valle d´Itria se nacházela dvě zalesněná návrší, mezi nimiž protékala řeka. Začaly se tam usazovat rodiny contadini (rolníci) a Conversané si uvědomili, že vznikající osada neunikne pozornosti královských banditů. Tento malý šlechtický rod byl namíchán z krve starých salentinců a řeckých a francouzských aristokratů, kde nechybělo vzdělání a důvtip. Současný hrabě Conversano přinutil nové osadníky ke stavbám obydlí ve stylu trulli. Možná je ani nemusel moc nutit, spíš je přesvědčil příslibem značných daňových úlev, stylem nedělejte problémy mi, já je nebudu dělat vám)). Salento je navíc plné kamení a kámen se tu celé věky využívá jako stavební materiál dodnes. A tak se z kamene skládaly domečky, které při avízu, že se blíží královská inspekce nebo výběrčí daní, byly zase bleskurychle rozebrány. Protože v kraji bylo odjakživa málo vody, lidé důmyslným systémem kanálků zachycovali dešťovou vodu a stahovali do vybudované nádrže pod stavbou. Často se rodina po rozebrání domku schovala právě do podzemního prostoru s cisternou, a výběrčí daní tak našli na místě jen hromady kamení.

Obyvatele však tyto kejkle staveb a rozebírání brzy přestaly bavit. Byla to otrava, na kterou při obdělávání půdy a získávání obživy neměli čas. A jak osadníků a domečků přibývalo, rozhodli se osadu zlegalizovat a požádat o autonomii své obce.  Španělský útlak už skončil, žezlo vlády nad italským jihem převzali Bourboni. A tak se v r. 1797 skupinka zástupců obce vypravila do královského sídla v Tarantu, kde požádali o audienci u krále. Měli štěstí, Ferdinand I. Sicilský je skutečně přijal a dokonce vyslyšel. Věčně popudlivý a líný panovník, kterého víc zajímal lov a zábava místo správy země, měl patrně jeden ze svých světlých dní. Ještě téhož roku vydal dekret o autonomii budoucího městečka Alberobello.

Nutno podotknout, že v 18.století již platila nová daňová nařízení. Podle jednoho z nich podléhalo dani až komplet dokončené obydlí. Což bylo prima, protože takhle stačilo jen rozebrat střechu, domek vypadal jako rozestavěn a výběrčí daní dali pokoj )))

A proč se město jmenuje Alberobello a ne podle domků trulli?  Protože původně se na obou návrších rozkládal dubový prales zvaný Arboris Belli = krásné stromy. Vznikající osada převzala jeho název.  

Salentinská oblast třešňového údolí Valle d´Itria je překrásná. Půda má díky vysokému obsahu železa ostře měděnou až červenou barvu, na ní záplava olivovníků, mandloní a třešní a všude se bělají nízké kamenné zídky a domečky trulli. U moře se tyčí vysoké kamenné strážní věže. Před koronavirovými obstrukcemi bývala oblast Alberobella od května do října zaplavena turisty z celého světa. Sjížděly se sem denně celé zájezdy a trulli-bary a trulli-obchůdky praskaly ve švech. V uličkách vyhrávala salentinská tarantella zvaná pizzica, ohnivý rytmus, který by probudil i mrtvého. Z městečka se stalo něco jako komerční lunapark-disneyworld.

Nyní máte možnost užít si jeho krásu a jihoitalskou atmosféru v klidu a bez davů. Ve starém Alberobellu se dnes nachází až 1500 trulli. V každém druhém domečku je obchůdek se suvenýry a typickými produkty, kde vám nabídnou ochutnávku likérů - vřele doporučuji, protože jihoitalové a zejména salentinci jsou na výrobu krémových likérů skuteční kadeti. Chutí je bezpočet: tradiční limoncello, krémový likér melounový, mandarinkový, lékořicový, mandlový, kaktusový - a všechny výborné! Procházka starým Alberobellem je zážitek, začíná zkraje historické čtvrti Rione Monti a končí na vrcholu kopce u kostela Sant Antonio, který je také vystaven ve stylu trulli. A pokud budete mít čas a chuť dále objevovat, stojí za procházku i novější Alberobello na východním návrší. Čtvrť Rione Aia Piccola není tak zkomercionalizovaná a jejich modernější trulli slouží jako rodinné domky. V řadě zdejších obchodů je možno vystoupat na terasu střechy a pokochat se nádhernou vyhlídkou na střechy a cimbuří starého města. A pokud byste se v Alberobellu rozhodli pár dní zůstat, právě tam seženete příjemné a cenově ucházející ubytování u soukromníků včetně polopenze. A věřte, že salentinská domácí kuchyně (mořská i vnitrozemská) jsou až hříšné gastronomické orgie! :)